Zo zaujímavej knihy o prínose hladovky

No replies
MarekN
Obrázok používateľa MarekN
Offline
Joined: 06.06.2008

HLADOVĚNÍ - G. P. Malachov

Podíváme-li se na historii lidstva, můžeme jasně rozlišovat dva přístupy k hladovění.První přístup je negativní. Dějiny lidstva obsahují nespočet případů smrti hladem. Jsou to následky neúrody, ztroskotání lodí, a řada dalších situací, kdy člověk z nedostatku potravy hyne. Kromě toho, jistý stupeň nepohodlí pociťuje každý, kdo je nějakou dobu bez jídla.Vlastní zkušenost nám říká, že bez jídla je to špatné - točí se nám hlava, ubývají nám síly apod. Tímto způsobem se tvoří a ve vědomí člověka pevně usazuje negativní vztah k vynucenému hladovění.

Druhý přístup je v protikladu k prvnímu a často vyvolává nepochopení nebo rozpaky. Jemožné uvést mnoho příkladů, kdy se lidé dobrovolně zřekli potravy s cílem duchovního zdokonalení a zbavování se vážných nemocí. V dějinách lidstva je takových příkladů nespočet. Moudří lidé již v dávných dobách velice dobře věděli, že člověk je tvořen konfigurací určitých energií, které jsou navzájem v určitých harmonických vztazích (tvoří informačně-energetickou strukturu člověka, kterou jsem nazval polem vědomí). Jestliže je z nějakých důvodů tato harmonie porušena, vzniká nemoc. Charakter nemoci je dán nedostatkem nebo naopak přebytkem odpovídající energie (která normální pole vědomí člověka deformuje).Leonardo da Vinci svého času řekl: „Je nutné pochopit, co je to člověk, život a zdraví a jak ho vyváženost a soulad živlů udržuje a jejich nesoulad ničí.“ Tato pravda platila, platí a bude platit pro každého člověka, který chce být zdravý.Hladovění je velice dobrý prostředek k tomu, abychom energeticky nevyvážený organismus znovu uvedli do pořádku.
Jednou z důležitých zvláštností starých doporučení (většinou ajurvédských) týkajících se hladovek, je individuální přístup, vycházející z předpokladu, že organismus každéhokonkrétního člověka má vlastní proporce energií (ajurvédsky „prakriti“), které se v průběhuhladovění mění. Na základě toho se každému individuálně doporučovala délka hladovění a podmínky, za nichž mělo být prováděno.Z okolního vesmíru k nám neustále přicházejí nejrůznější záření, která svým energetickým vlivem pole vědomí člověka buď zhoršují nebo zlepšují.
Mudrci dávnověku doporučovali čelit těmto vlivům hladovkami. Vzhledem k tomu, že charakteristiky záření byly svázánys prostorem (pro názornost označovaným zvířetníkovými znameními), planetami a některými dalšími charakteristikami Vesmíru, doporučovalo se, a později také v náboženské podobě kodifikovalo, dodržovat půst ve dnech, kdy jsou aktivizované některé zvířetníkové stupně.Celá věda o půstech byla založena na energetice člověka, vesmíru a jejich vzájemné souhře.
Díky tomu se pak objevují doporučení postit se ve dnech „ekadaši“ (určité dni v lunárním měsíci Indů) a v určitých ročních obdobích (náboženské půsty muslimů a křesťanů).Předpokládalo se, že půst blahodárně ovlivňuje jak tělo, tak i ducha člověka.
Bohatá mládež perská a sparťanská se musela často dlouhodobě zdržovat jídla i pití. Počet denních jídel u starých národů běžně nepřesahoval počet dvou. Peršané, podle Herodota, se uspokojovali jedním jídlem denně, což ještě i dnes můžeme u řady přírodních národů pozorovat. Sokrates označoval jako barbary ty, kteří jedí častěji než dvakrát za den.
Až do středověku byla dvě jídla denně naprosto obvyklým jevem.
Viac si môžte prečítať